Paměť je „sviňa“. Březen 2000, večer, Úřad vlády. Sekretářka premiéra Jedličková. „Máš jít k předsedovi, chce u toho někoho mít!“ „Co Heřman (tajemník)?“. „Zmizel, znáš ho!“. V pracovně ticho. Zato Baštův třas: ministr bez portfeje! Naproti Zeman v zácloně dýmu. Plus campari, dvanáctka a gothaj. A kalný zrak upřený do stolu: „V říjnu jsem tě varoval: buď zabereš nebo půjdeš, Jaroslave…Děláš z nás idioty…“. „Miloši, já se polepším. Slibuju! Přísahám! Ještě jednu šanci! Mám velkou rybu: rozdělanýho Ježka! Tomáše! Dostanu ho za privatizaci! Čokoládovny…“. Už skoro pláč. Papír s odvoláním z funkce ale putuje přes stolek. Přece změna: oči v sloup: „Převezme to Mařenka. “. Suchý tón. Tak skončila Baštova kariéra a akce „Čisté ruce“. V roce 2004 se Tomáši Ježkovi, exšéfu Fondu národního majetku, Úřad vlády písemně omluvil: za Baštu a za blamáž. Jasně, Bašta for prezident! Charakter na Hrad!
Bašta for prezident!
