Babiš a Havlíček. Tetky na cestách, jež obrážejí návsi, tradiční uzel místních drben. Dvě fňukny, co matou tělem: drbou v gatích, ale „kule“ nikde. „Byl nalitej“, na záznamu napůl šeptá Havlíček a zbaběle se ohlíží přes rameno. Zrovna lže o Stanjurovi. Houf bab šílí, tak Bureš přidá: „chlastaj všichni! A kradou, pani! “. „Andrej na Hrad!“ řičí ženské. „Je tak krásnej“, hladí fízla. Nevidí, neslyší: sexappel hadru mají za Adonise. Turné pomluv bere grády „A válí se u moře, pani. Kašle na vás, hen ten Fiala“, fluše zloděj našich peněz a největší fluktuant sněmovny. Sám majordomus ubohosti. Karel hýká. Pískot vzadu ale sílí. Protesty se nepřipouští: tajní v davu nastupují. Za naše dělají garde gaunerovi …na privátních akcích! Včera odtáhli do auta protestující ženu, teď zas fyzicky zaklekli na školáka z 8. třídy, na autistu. Vadil mu řev z reprobedny Babišova obytňáku. Fízl fízla nepotopí. S pravdou ven: Bureše mají taky rádi. Kdo se zeptá, jenom zírá: prý sice krade, ale prachy přidá. Argumenty nepomůžou, ani fakta. Po dobrém nic nezabírá. Recept tu přesto je: ne kompromisy, ale tvrdost. Neústupnost v boji s hydrou. Utnout hlavu a pak ruce. A je po ní. S ANO jako s komunisty. Ne povolební plichty. Nikde. Ani na radnicích. Lustrák i pro prezidenta. Spravedlnost pro všechny: státní zástupci nejsou politici. A policii platíme my, ne Babiš. A násilí na náměstích? Žádné „bubu“, rovnou flastr. Konec „srandy“, pletich za moc, lhaní sobě. Zlu se neustupuje. Lhůta prošla…
Lhůta prošla
