158 let. Od narození Aloise Alzheimera. Babiš to neví, nečte. Nepamatuje si. Sám je případem pro skripta. Když ne Alzheimer, tak selektivní paměť, asi. A bájivá lhavost. Plus dyslalie. Ne řeč jeho kmene od Hlohovce, ale ukázková patlavost. Oříšek pro vědu: IQ po pohřbu a mozek na klíček. Prchala.. A pořád dokola, jak linka v Penamu. Ne ovšem pro soud. Babiš byl udavač, co práskal StB, potvrdil včera. A vymalováno. Má to v krvi, Bureš. Geny „nevymočíš“: babička zarytá komunistka a od 1948 soudkyně z lidu. V Čechách víme: Urválek, Brožová-Polednová, Vaš. Partaj ji prý taky vynášela až do nebes. „Jaká matka, taká Katka“. Burešova matka, komunistka: taky soudkyně z lidu a navrch tajemnice Ústavu marxismu-leninismu. A otec? Jako syn: komunista, jenž nabídl západoněmecké firmě kšeft za tučnou provizi. Pro sebe, jak jinak. Život je paradox: práskli ho StB, které sloužil jeho syn. Škoda: 465 000 západoněmeckých marek. Tenkrát přes tři mega, na naše. Pak trestní stíhání a nakonec… prezidentská amnestie. Bureš je mučedník: partičky v šatovkách, dědkové z Lidových milicí a nandy bez vkusu mu fízla odpustí. Za stovku cokoliv a za ticku rvačka až do krve. My mu neodpustíme. Plive do tváře našim mrtvým, vězněným a generacím zničených osudů. Udavač je udavač. Ať Čurda nebo Babiš. Starého psa novým kouskům nenaučíš…